Vědomé tvoření vlastní reality

Každý z nás někdy zažíváme pocit, že se něco v našem životě nedaří, jsme v něčem nespokojeni a ať už víme konkrétní důvod našeho nepohodlí nebo nikoli, výsledek je často velmi podobný… Zkrátka není v našich silách s danou situací něco udělat, něco změnit, protože to nejde, nemůžeme, nemáme potřebné prostředky či podmínky, prostě nevíme jak, a tak je těžké to změnit. Navíc, když je na to člověk sám...

Jak to máte Vy?
Udělejte si malý průzkum.

□ Když jsem šťastný/á bojím se, že se to pokazí.

□ Snažím se tak vyhovět a pomoci ostatním, ale stále to není dost.

□ Nemoc si nemohu dovolit, musím to nějak zvládnout.

□ Rodina je základ, nevadí, že si nerozumíme, děláme před dětmi jakoby nic, takže vše je „v pořádku“.

□ Sehnat práci je těžké, musím vzít to, co je.

□ Pokud projevím svůj názor, co si o mně ostatní pomyslí?

□ Nemám peníze a nemůžu to mít ani jinak.

Jak to vlastně všechno funguje a jak vše začít měnit?

Jak zařídit, aby se v životě otevřely nové možnosti? Jak se cítit jako člověk a ne, jak „hadr na holi“? Jak pracovat s 6 ne-smysly, které nám ovládají život?

“Pravda je taková, že vědomě či nevědomě stále vytváříme svou vlastní realitu.”

Roky velmi intenzivně pracujeme na sobě a víme, co a jak funguje v životě, aby život nebyl příliš složitý. To, co umíme, Vám chceme jednoduše předat, otevřít Vám nové možnosti, ulevit Vám.

Připravili jsme pro Vás 3 semináře zaměřené vždy na 2 konkrétní ne-smysly.

A co jsou to ty ne-smysly?

"Cesta žití skrze 6 ne-smyslů je cesta k průměrnosti života a důkaz toho, že nic nemá smysl – pojďme to společně změnit."

Připravili jsme pro Vás komplex seminářů, které Vám zjednoduší život.
Semináře Vědomé tvoření vlastní reality.

 První mini-seminář je 11.11. v 18.00, cena 300,-. Těší se na vás Irena Brejchová a Iva Kukačková z Centra obnovy životní harmonie, s.r.o.

 Přihlášení je možné na i.brejchova@seznam.cz, či tel.: 778 08 99 10

Klinická smrt za bdělého stavu

Posted by Irena Brejchová, With 0 Comments, Category: blog, 

Sen

Zdál se mi k ránu sen. V tom snu jsem viděla moje tělo v rukou lékařů, jak ho oživují a jak nemůže srdce naskočit. Stála jsem u svého těla, viděla mého průvodce, který mě pozoroval. Viděla jsem doktory, kteří se mě snažili zachránit. I mé přátelé venku, kteří čekali, co se mnou bude. Průvodce mi řekl, ať jdu s ním, ale já nechtěla. I když mi říkal, že mé tělo naskočí, že budu žít, jen ať jdu teď s ním, za žádnou cenu jsem opustit kontrolu nad svým fyzickým tělem nechtěla. Měla jsem strach, že když půjdu s ním, že se už nebudu chtít vrátit a že dobrovolně odejdu z fyzické existence. V tom jsem se probudila ze snu.

Kruté probuzení

Probudila jsem se s migrénovým stavem – na migrény netrpím a ze spánku se probudit do tak těžkého stavu jsem ještě nezažila. Měla jsem hlavu ve svěráku, snažila jsem se zmátořit. Čím víc jsem se snažila nějak „zapnout“, tím to bylo horší… Skončilo to zvracením a ukrutnou bolestí. Doplahočila jsem se k telefonu a vytáčela mé kolegyně. Po druhém hovoru mi došlo, že to má spojitost s mým snem. Když jsem o tom mé kolegyni Jarušce Matuškové vyprávěla, brečela jsem a brečela, ani mi nešlo vyjádřit, o čem se mi vlastně zdálo. Ten sen nebyl tak emoční, ale něco ve mně na to tak silně reagovalo.

Když se mi to podařilo vyjádřit a sen pomocí Jarušky rozklíčovat, došlo mi, jak moc se bojím nového a zůstávám u starého. Rozhodla jsem se pro změnu. Lehla jsem si, zavřela oči a vrátila jsem se do snu (v představě) – do toho, co jsem viděla naposled před probuzením…

Návrat do snu v bdělém stavu

Viděla jsem mé tělo, průvodce, bála jsem se opustit to místo na lékařském sále. Nakonec průvodců přibývalo a já po uvědomění toho, jak moc se té energii bojím důvěřovat, jsem strach pustila a šla jsem s nimi.

Viděla jsem to vše jako film přehrávající v mé hlavě. Viděla jsem různé úrovně bytí, viděla jsem planetu Zemi „shora“, viděla jsem svůj život doteď, viděla jsem různé bytosti. Cítila jsem i viděla boha. Byl to jeden z nejkrásnějších zážitků v mém životě. Cítila jsem stále své tělo, zároveň jsem se dívala do úrovní, kam se běžně dostává člověk bez těla. Dostala jsem důležité poselství – aby se člověk vrátil „domů“, nepotřebuje přijít o fyzické tělo, nepotřebuje umřít. Smrt je stará navyklost. Můžeme žít a můžeme cestovat do různých úrovní s naším tělem. Zároveň to nejdůležitější. Stejný ráj jako tam je možný i tady na Zemi. Každý z nás si může vytvořit to, po čem opravdu touží. Mé přání kdysi bylo: Vrátit se domů tady na planetě, s mým fyzickým tělem a žít tenhle život, v této realitě, ale tak, jak to cítím, že to lze “tam“. A mé přání se mi plní…

Návrat zpět vědomě do těla

Potom, co jsem se zas „vrátila“ vědomě do mého těla, cítila jsem se úžasně, nebolela mě ani malinko hlava. Všechno mi dávalo jen větší smysl, radost a cítila jsem hluboký pocit lásky. Ještě nikdy se mi nepodařilo z takhle těžkého fyzického stavu během cca pěti minut cítit se jako „laňka“, bez zásahu jakýkoli léků.

Tato Země má úžasné možnosti – umožňuje prožít život úplně v jiných emočních realitách – v bídě, utrpení, stejně tak ve štěstí, v lásce a radosti… Je to jen na nás.

 I když většina z nás má za sebou velké těžkosti, bolesti a životní útrapy, neznamená to, že postupně se to nemůže změnit. Radost a spokojenost můžeme cítit a žít, může se stát naši nedílnou součástí každodenních dnů. Já také žila ve „tmě“ a téměř nevěřila, že ještě odlišný život je možný. Záleží ale opravdu jen na našem rozhodnutí a na naší vytrvalosti, odvaze a síle. Já se rozhodla pro život v neomezenosti, v Pravdě a lásce. Chci moudrost a vědění. A tyto možnosti jsou otevřené všem.

Irena Brejchová, terapeut, lektor

Centrum obnovy životní harmonie s.r.o.- Ústí n.L.

Zoufalství ze vztahu… jak jsem rezignovala

Aneb metoda JIH a použití v reálném životě

Procházela jsem si teď emočně náročnějším obdobím – vztahovou krizí s mým partnerem, která vyústila mým emočním sundáním na bod mrazu – nemohla jsem pořádně jíst, spát, cítila jsem hodně zahleněný nos a krk…

Začala jsem se pohybovat dlouze v intenzivních emocích jako je strach, sebelítost, ublížení, bolest, životní frustrace, které jsem dřív považovala za běžné a které už moc ani neznám. A nebylo příjemné zpátky se v nich „topit“. Najednou mi došlo, že rezignuji a zmítám se v těžkých emocích, protože jsem se dostala do role oběti, že "mám právo" cítit se takhle špatně a přestala o sebe – o mé emoce pečovat. Mé tělo na to hned reagovalo kašlem či zvracením – když už jsem nechala mysl poletovat, kam chtěla a nechala jsem se sžírat strachem z budoucnosti či řešila minulost – moje tělo se „skříplo“ a mě nezbylo nic jiného než se dávit zvracením na záchodě, než mi došlo – dost – přestaň se užírat zničujícími se myšlenkami, které nikam nevedou…

Lidé si tak zvykli na těžké zničující emoce, že jim to ani nepřijde divné, většinou se ani už moc necítí. Jejich těla jsou "ztěžklá" a s přibývajícím věkem nemocní - bere se to jako běžné a "normální". Naopak lehkost bytí je pro ně úlekem, něčím „na chvilku“ – za realitu pokládají to, že život je těžký a emoce jako strach, bolest, úzkost, problémy - jsou každodenní součástí našich životů.

Pro mě od dětství bylo těžké smířit se s tím, že pocit klidu a vnitřní vyrovnanosti byl jen na chvíli. Že jsem zničehonic cítila např. strach a nevěděla jsem proč…

A to mě nutilo hledat, protože jsem se s tímhle stavem prostě nesmířila… A ano, našla jsem. Být frustrovaný, unavený, vyřízený nemusí být součástí našich životů.

Já už žiji převážně v klidu, ve svobodě, lehkosti, radosti… A jak jsem k sobě připustila a utápěla se v těžkých emocích, mému tělíčku se to ani trochu nelíbilo a mně pak už také ne. Rozhodla jsem se vrátit zpět k sobě – i s tím rizikem, že pouštím kontrolu nad tím, co to ve vnějším světě způsobí. Každopádně mi k tomu pomohlo vrátit se k úplným základům a „filosofii“ metody JIH a praktikovat ji tak, jak jsem ji praktikovala na začátku, když jsem s ní začínala. A úžasný výsledek – cítím se zas výborně – vnější situace – vztah s partnerem – stále je nejistý, ale moje vnitřní jistota, stabilita a klid jsou zpět. Protože vnější svět je vždy nejistý, ale dokážu se opřít o sebe samou… Bez metody JIH skrze mé kolegyně bych se zas na své stabilní nohy tak rychle nedostala, ale bez mého rozhodnutí a opravdu základních praktik metody JIH sama na sobě bych ještě stále v tom lítala a pěkně se v emocích a záplavách myšlenek topila...

A vlastně mi to došlo! Je na čase popsat a dát lidem k dispozici základy metody JIH, jednoduchou podobou. Protože opravdu tohle je zázrak.

Metoda JIH funguje na bázi emočního nacítění a pracuje s jednotlivými emocemi v jednoduché formě - a především, umí je odstranit tak, že člověk se vyladí do svého původního nastavení - do spojení se sebou samým - může tak i používat větší kapacitu mozku a má větší potenciál pro tvoření.

Život může být v emoční stabilitě, spokojenosti i radosti – a může to být převážnou součástí našich životů. Ale k tomu patří péče o EMOCE a vědět, jak na to!

Slibuji, že se pokusím sepsat a dát dohromady to nejlepší z naší práce s kolegyněmi. Dáme Vám jednoduchý nástroj spolu s věděním, jak fungovat ve světě a umět si pomoct! Také vyhlásím jednoduchý workshop, kde vysvětlím vše potřebné k našemu životu. Došlo mi, jak my se máme! Jak všechno má řešení a život je plný možností. Jak si život dokážeme užít. Nelze si život užívat bez pocitu vnitřního naplnění, spojení se sebou a vědomí své vlastní hodnoty! Na tom všem se dá pracovat… Pokud také chcete...

Vnější události se vždy budou dít – život je proud změn – lidé se nebudou chovat dle našich představ, práce, partneři, lidé kolem nás se mohou měnit, "tragické" události se dějí.. Ale my se sebou můžeme umět pracovat tak, že život je tvořivým procesem, peripetie života se dokáží zvládnout a člověk může být co nejvíce času v radosti, klidu a harmonii se sebou.. Je to růst, vývoj, cesta k moudrosti..Aspoň tak vypadá ten můj život, já se pro něj rozhodla a moc se mi tak líbí!

A to, co funguje nám, tento "náš recept na štěstí" si opravdu nechceme nechat pro sebe! A devastující strach? Opravdu musí k životu patřit?

 Irena Brejchová

http://tvacesta.cz/

i.brejchova@seznam.cz

tel.: 778 08 99 10
Centrum obnovy životní harmonie s.r.o.

Opravdové přátelství

„Čím více se otevíráte sobě, tím více jste schopni otevřít se druhým.“

"Čím více se otevíráte druhým, tím více sebe přijímáte."

Za život poznáme spoustu lidí, spoustu známých, spoustu kamarádů, několik přátel a pokud se nám poštěstí, můžeme získat opravdové přátelství, které je největším pomocníkem na naší cestě životem a pokud se vám podaří vytvořit bezpodmínečné přátelství v naprosté důvěře a lásce, je to jeden z největších darů.

Pravý přítel je člověk, který vás bere takového, jaký jste. Pravý přítel je pro vás ten, kterému se nebojíte vyjevovat to, co byste nejradši neviděli ani sami. Poskytne vám tak důvěrné prostředí, že se nemusíte bát učit se otvírat i všechny „pandořiny skřínky“ a nemusíte schovávat žádná tajemství, žádné tajnosti. Učíte se před někým tak otevřít, protože neexistuje nic, co by ten druhý na vás nemohl přijmout. Na základě takového přátelství se učíte přijímat i sebe samé, protože z druhé strany přichází porozumění a láska. Pravé přátelství znamená, že ne vždy je vše růžové a někdy vzniká naštvanost, pocity zrady, žárlivosti, či jiné emoce, které se běžně bojíme vyjevit nahlas, např. protože o tom neumíme mluvit, je nám to hloupé, či se za to stydíme. Přesto se to vše otevírá, pojmenovává, komunikuje se o tom a vzájemně se na tom roste. Pravé přátelství znamená, že se vyjevují i ty „nehezké“ věci, co se nám zrovna nelíbí. Obě strany se to učí nebrat osobně, nevytvářejí si zbytečné domněnky a pokud přece jen vznikají, raději si to vysvětlí, aby předešly zbytečným komplikacím. Vztah je založen na hluboké důvěře, lásce a přijetí. Je to hluboký pocit souznění, který vám umožňuje růst a poznávat sebe samé. V takovém vztahu je nutná sebereflexe a učení přijímání lásky k sobě samým, kterou skrze tento vztah získáváte. Přátelství je cesta a vzájemná práce, kdy po řadě kolizí, střetů a neshod se dochází k otevřenému, k bezpodmínečnému vztahu.

Čím více se otevíráte, tím více opadá strach vyjevit se ve své podstatě světu. A když máte kolem sebe milující lidi, přidávají se v životě další a svět je mnohem krásnější. Děkuji za to, že taková přátelství mám.

Poděkování:

• Děkuji Martině Šoltové, která se mnou kráčí od miminka a zažily jsme snad všechny fáze různých peripetií vztahu a je to člověk, kterého vnímám jako hlubokou součást mě samé.
• Děkuji Adélce Trochtové, se kterou jsme ustály všechno možné a prošly i nehezká období a stále se máme ve vzájemné úctě, respektu a lásce, i když se nevidíme.
• Děkuji Moničce Stojové, kterou neznám tak dlouho, ale vztah je otevřený, upřímný, v lásce a ve spojeném souznění, důvěře, legraci a pochopení.
• Děkuji Jarušce Matuškové, která je mi hlubokou přítelkyní, učitelkou, inspirátorkou. Bez této překrásné milující bytosti bych dnes nestála pevně na nohách, neobjevovala takovou rychlostí sebe a nedělala to, co dělám, v lehkosti a v přijímání sebe samé.
• Děkuji Haničce Mokré, úžasné jemné krásné bytosti, která mě obaluje bezpodmínečnou láskou a se kterou vnímám svět podobnýma očima.
• Děkuji Pétě Matuškové, která mi připomíná mě před pár lety a která je tak úžasně energetická, milující, láskyplná, inspirující a je velkým darem mít ji v životě.
• Děkuji Ivanovi Matuškovi, díky kterému se učím vyjevovat i velmi osobní záležitosti před „mužskou populací“ a z kterého vnímám tolik přijetí a lásky, že v jeho náručí se rozpíjím.
• Děkuji mému muži, Honzovi Markovi, se kterým se ještě ne vždy jsme schopni vnímat skrze bezpodmínečnost, ale s kterým se učíme komunikovat, pojmenovávat, s kterým se hluboce milujeme a překonáváme „dobré“ i „zlé“ a se kterým si dovolujeme nezávisle i vzájemně růst.
• Děkuji všem lidem, kteří přibývají do mého žití, v otevřenosti, v důvěrnosti, v lásce.
  

  
  
• Děkuji všem lidem, kteří zavítají pro pomoc či povzbuzení, kteří jdou cestou se mnou společnou. Jsem vám hlubokou přítelkyní a jste stejně v mých srdcích zapsáni bezpodmínečnou láskou.

  
  

  
  

  

  
  

   Irena Brejchová

  http://tvacesta.cz/

  i.brejchova@seznam.cz

  tel.: 778 08 99 10
  Centrum obnovy životní harmonie s.r.o. (pobočka Ústí nad Labem)

Co znamená být šťastný?

Články jsou na:  http://tvacesta.cz/blog/

"Otevřené dveře"

Centrum obnovy s.r.o. - pobočka Ústí nad Labem:

Irena Brejchová vyhlašuje

„Otevřené dveře“ v Ústí nad Labem:

Jste zvědaví, zajímáte se o vnitřní práci na sobě, chcete se v životě posunout, změnit, či vyřešit aktuální potíže?

Nejjednodušší způsob je příjít se podívat a "okusit".

Kdy: St 15.4. 

17.00 – 19.00 Představení sebe, své činnosti, kurzu Škola života

V rámci tohoto setkání je možno využít krátkých konzultací.

Kde: v pracovně na Rondelu – Masarykova 750/316

Cena: 199,- Kč. 

Pro přihlášené do nově otevřené Školy života je tato akce zdarma.

Omezený počet míst, prosím o rezervaci nejpozději do Út 12.00

na tel.: 778 08 99 10, či email: i.brejchova@seznam.cz

www.tvacesta.cz, www.rozvijej-se.cz

Fb: Vydej se svou cestou

Vyhrála jsi v loterii?

Nedávno se mi můj kamarád zeptal: „Copak jste vyhráli v loterii? Neviděli jsme se pár měsíců a za tu dobu máš nový barák, auto, příští týden dovolená v zahraničí....“

Zažil mě, když jsme spolu před rokem řešili podnikání a já třela bídu s nouzí – řešila jsem, zda si dát kafe v kavárně – protože bylo pro mě moc drahé. Za tu dobu uběhlo pár měsíců a já na tom, na čem jsem pracovala roky – sama na sobě, do čeho jsem investovala, začalo nést ovoce. Nešlo by to však bez osoby jménem Jaruška Matušková – mezi esoteriky přezdívaná „černý mág“ - která prostě a jednoduše prolíná „duchovno s matérií“ - vždyť vše je jedno. Ale.. vyvrací kolektivní dogmata a vede ke svobodě a to se prostě mnohým lidem a rozumu nelíbí... Navštěvovala jsem její semináře, terapie, nevynechávala žádné její povídání, kdy jsem „vygumovávala“ stará dogmata a přesvědčení, která brzdila můj život. Za třičtvrtě roku jsem udělala tolik pochopení a práce na sobě, jako za žádné období před tím a to jsem prošla a vyzkoušela vše možné, co trh nabízel v alternativní a běžné sféře práce se sebou. Díky práce s ní se mi otevřelo vnímání sebe samé, zjistila jsem, kdo já jsem a jaká je hloubka mě samé, o které jsem netušila a do které neustále pronikám. Jaruška Matušková se stala mojí kolegyní a přítekyní, společně s Haničkou Mokrou – jež obohacují můj život. A já? Prostě mi to došlo. Došlo mi, jak jednoduché to vše je – jak my sami hmotníme – vytváříme náš svět, naši realitu – odučovala jsem se myšlenkové dektruktivní nánosy a prostě jsem. A baví mě, baví mě naše realita – v neomezených možnostech – neustále posouváme naše hranice.

Všechny sny, po všem, co vnitřně toužíme, všechno má uplatnění v tomto světě. Máte strach? My s ním umíme pracovat – jednodušše, efektivně.

Takže odpověď tomu kamarádovi – nevyhrála jsem v loterii – přestala jsem mít strach – dávám záměr a ten se plní – jako každá jiná myšlenka . Nemám peníze dopředu, žádné vnější jistoty – přesto – vše přichází, jak potřebuji - v lehkosti a radostí. Mým záměrem je cestovat, žít svobodně... A víte, co je nejkrásnější? Není možné, aby se to nestalo...

P.S. Doporučuji e-book – Myšlením k bohatství Jarušky Matuškové (www.jarkamatuskova.cz) a Školu života, semináře a jiné, co pořádáme. Krásný den :)

Irena Brejchová

www.tvacesta.cz

i.brejchova@seznam.cz

tel.: 778 08 99 10

Život dle našich snů

Aristoteles říkal: „Sny jsou potravou duše.“ Z filosofie toho ve mně moc neutkvělo, ale tohle přeci jen ano. Hluboce s tím souhlasím. Bez snů, vnitřních přání, bez nějakého hlubšího smyslu, kam kráčíme, pro co žijeme – je život smutný, prázdný. Pokud člověk chodí do práce, která ho nebaví. Přijde domů, aby na to nemusel myslet, zapne televizi, která mu odvede naprosto pozornost od sebe samého, pokud se orientuje na vnější svět a vůbec se nespojí se sebou – je jak stroj, který naplní požadavky vnějšího světa, a on pouze vykonává. Na vykonávání není nic špatného, ale pokud je to vědomé, pokud nás to naplňuje, pokud to děláme rádi. Pokud jen něco rutině děláme, protože "se to musí" - takovýto život se stává smutným. Člověk rychle nemocní, utíká k alkoholu, k lékům. Člověk jde k doktorovi – odevzdaně. Nadává, že ty prášky nefungují, že ten doktor je blbej, v čekárně je moc lidí. Bere se za normální, že člověk je prostě nemocný, že se s tím nedá nic dělat. Ale co když to nemusí být pravdou? Co když je normální být zdravý, vitální? Můžeme se inspirovat ve východních kulturách. Vědomé žití, stravování, péče o tělo a duši – je možné být dlouhověký a zdravý.

Je možné začít jinak, je možné začít svůj život měnit. Je na čase se podívat do sebe… co já cítím. Jak mi je. Co chci… po čem toužím… Co mi chybí… A připustit tu možnost, že to, po čem toužím, se může skutečně stát.

Sama jsem dřív netušila nic z toho, co vím dnes. Jen jsem věřila a doufala, že to všechno může být i jinak. Že můj život může být jiný. Před lety mě inspiroval jeden odstavec, v knize, která byla povinnou četbou na vysoké škole. Chci se s vámi o něj podělit: 

„Jestliže člověk zamíří bez váhání tam, kam ho vedou jeho sny, a vynasnaží se žít životem podle svých představ, dosáhne výsledku, s jakým se běžně nesetká. Některé věci hodí za hlavu, překročí neviditelnou hranici. Nové, univerzální a snášenlivější zákony se začnou ustavovat kolem něho a v něm, anebo se staré zákony rozšíří a budou vykládány k jeho prospěchu v svobodnějším duchu a on bude žít, jak žijí svobodné bytosti vyššího řádu. Podle toho, jak oprostí svůj život, zjednoduší se i zákony vesmíru, a samota nebude samotou, ani chudoba chudobou, ani slabost slabostí. Jestliže jste si vystavěli vzdušné zámky, pak jste nepracovali nadarmo: tam ve vzduchu totiž mají být. A teď je čas postavit pod nimi základy.“ Thoreau, H.D.: Walden aneb Źivot v lesích

Irena Brejchová

www.tvacesta.cz

i.brejchova@seznam.cz

tel.: 778 08 99 10

Život dle sebe?

   

• Stalo se vám někdy, že jste byli na semináři, na představení, začali jste potřebovat čůrat a bylo vám hloupé zvedat řady či jakkoli vyrušovat? A raději jste zaťali zuby a vydrželi to, seč vám síly stačily?
• Stalo se vám někdy, že jste dostali dárek, který se vám nelíbil, ale poděkovali jste se slovy, jak je úžasný, a strčili jste ho někam hluboko do skříně?
• Stalo se vám, že jste dostali jídlo na návštěvě, které vám nechutnalo, ale které jste ze slušnosti do sebe nasoukali?
• Stalo se vám, že jste ve společnosti lidí nesouhlasili s daným tématem konverzace, ale abyste nebyli za hlupáka, přitakávali jste, či jste se zapojovali, jen abyste zapadli?
• Stalo se vám, že jste se řídili názorem druhého člověka a raději to dělali podle něj, abyste měli klid, než vnímali sebe?
• Stalo se vám, že jste se chtěli vyjádřit před určitým počtem lidí, ale klepal se vám hlas a v hlavě vám jelo: „jak teď asi vypadám?“
  
  

Kolikrát za den, za týden, za měsíc, za život uděláte něco jen podle druhých, ať už z důvodu zalíbení, jen aby byl klid, že to je prostě jednodušší, abyste neranili, neublížili, nedotkli se...?

A co z toho máte? Žití v nejistotě, ve strachu, co na mé jednání řeknou druzí... či potlačování sebe z úcty k druhým... Život v nesvobodě, kdy se bojíte plně vyjádřit svůj názor, své touhy, svou identitu, co na mě okolní svět?

Vždy na to, kým jste, co vyjadřujete, najdete vaše „přívržence“ a vaše „odpůrce“. Vždy na to najdete kladný i záporný názor. Platí jedno pravidlo: Čím méně svobody k sobě samému si dopřávám, tím více „nezodpovědnosti“, „lehkovážnosti“, „neohleduplnosti“ a „nesprávného“ jednání mi vadí u druhých. Jsme vychováváni v kultuře, kde je velmi podstatné, co si o nás myslí druzí. Jsme závislí na hodnocení učitelů, šéfů, jakoby pořád o našem životě rozhodoval někdo druhý. A tak dobře si na to zvykneme, že vymanit se a jen dělat to, co cítím v souladu se sebou, zdá se nemožné, nezodpovědné a možná i šílené. Avšak je to jediná cesta ke svobodě, ke zdraví, k radosti.

Irena Brejchová

www.tvacesta.cz

i.brejchova@seznam.cz

tel.: 778 08 99 10

Život kolem nás

Žijeme v kultuře, která je velice bolestná. Lidé si tak zvykli trpět, že jim to přijde naprosto běžné a normální, naopak divné je, pokud se člověk cítí dobře.

Je těžké udržet si dobrou náladu, když kolem vás je v lidských tvářích zamračeno. Chce to silného ducha – velkou dávku odvahy, síly a víry, že to lze i jinak. Pokud se rozhodnete v lepší život a budete si zatím stát, není možné, aby se nezlepšil. Když vnímáme ale kolem sebe tolik bolesti, je těžké věřit v lehkost, radost a v to, že změna k lepšímu je možná. Pokud připustíte, že je a půjdete si za tím, začne se život kolem vás měnit. Začnete i více a více potkávat lidi, kteří jsou radostnější, veselejší, kteří mají dobrou náladu a kteří si jdou za tím, co chtějí, bez ohledu na překážky a kopance, které jim život přináší. Protože to, co přináší, není trest, ale možnost pochopení a růstu.

 Pokud změníte úhel pohledu, život se stane radostnějším a začnete moudřet. Život vám začne dávat smysl a začnou chodit odpovědi na vaše niterné otázky. Vše se pro vás stane komplexnějším a vy se postavíte na vlastní nohy, za vlastní pocity, za vlastní zdraví bez ohledu na ostatní kolem vás. Tahle změna velmi pravděpodobně nenastane za den. Chce to vaše odhodlání, práci na sobě a nejlépe někoho, kdo vám k tomu dopomůže, kdo vám pomůže v obdobích, kdy se v sobě začínáte ztrácet. Je to minimálně rychlejší a méně bolestnější. Nese to to nejlepší ovoce, jaké si možná ani neumíte představit.

 Takových lidí, kteří chtějí změnu, je stále víc a začíná to být i jednodušší. Mění se obsah filmů, přibývají písně, které dávají povzbudivé, duchaplné texty, jsou divadelní představení, spousta článků podobných tomuto. Lidé se pomalu probouzejí. Ze spánku, kdy řídil jejich život někdo jiný, k sobě, kdy si ho chtějí řídit sami. Život není trest ale velký dar, užívejme ho.

Irena Brejchová

www.tvacesta.cz

i.brejchova@seznam.cz

tel.: 778 08 99 10

Život dle rozumu

 

Rozum nám neustále nařizuje, co máme dělat. Neustále vytváří nespokojenost na současný stav, či nás "hází" do budoucnosti či do minulosti. Je to neustálý nátlak v hlavě a pokud si zvolíme nic nedělat a necháme puštěný rozum, stejně jsme unavení - protože mysl nám vytváří spojení s prací a s potřebou vše držet pod kontrolou, že náš nervový systém se stejně neuvolní. Pokud se nám podaří nervový systém uvolnit - snížíme naši mozkovou frekvenci - reagujeme na to únavou, protože tělo je navyklé v tuto chvíli jít spát a usínáme.

 Život je hra - pro mého malého syna je život radost a hra, kdy každá záležitost může být novým dobrodružstvím. Neprošel ještě tím, aby byl nucen dělat to, co opravdu nechce, co je např. i proti jeho přesvědčení a nemusel ještě popřít sebe. My jsme - použiji výraz Jaroslava Duška, který se mi moc líbí - pěkně zhypnotizováni výchovou, školstvím, pracovním systémem, a tak jsme se s tím sžili, že nevnímáme, že jsme zhypnotizovaní. Nepřijde nám divné, že stres, strach, bolesti, nemoce jsou naší každodenní součástí. Prostě jsme přijali, že to tak je, smíření, rezignovaní, velká část populace na různých antidepresivech, další na drogách, či alkoholu, jiná se s tím pere statečně sama.  Ale co když to nemusí být naší realitou? Žijeme v oparu, v mlze, která nám brání ve spojení se sebou a ve spojení s našemi skutečnými možnostmi. Žijeme ve svých hlavách, které nám nařizují, co je nejlepší, co je nejhorší, neustále nás za něco peskují, či po nás chtějí, aby bylo něco jinak. Např. prší - jsme naštvaní, že prší, sněží - jsme naštvaní, že zase bude čvachta. Máme teď málo peněz, i když peníze přijdou, stejně mysl vytváří nedostatek. Nebo se soustředí na přibývající kila, vrásky a jiné formy "nedokonalosti". Má vytvořené šablony a pokud se něco z toho poruší - je zle. Pokud člověk ustává svůj rozum - přijde jiná osoba s aktivním rozumem, která vás bude přesvědčovat, že zaručeně něco děláte blbě. No a co? Co když není nic blbě? Co když je vše, tak jak je, v pořádku? Co když tak dlouho vnímáme negativitu a strach, že si ji tím dále a dále vytváříme, protože je to sice nepohodlné, ale je to jistota? Rozum miluje jistoty, obklopuje se jistotama a chce vše držet statické. Ale jak člověk v rozumu může být šťastný? Jak může být naplněný a spokojený? Vždyť život je neustálá změna, každou setinu sekundy je vše jiné, ale rozum nám říká dopředu předpoklady, ze kterých je nám na nic. A pak uvízneme v práci, kterou nemáme rádi, ve vztahu, který nám nevyhovuje, či v jiných záležitostech a nevidíme jiné možnosti na změnu. Rozum nám vytváří iluzi světa, který je statický a když se dějou neudržitelné změny jako výpověď v práci, ztráta blízkých, úmrtí, nebo jen neplánovaná záležitost jako náhlá změna počasí, jsme naprosto v koncích.

Já se rozhodla žít bez rozumu. Zní to, jakože jsem se zbláznila, naopak, teď přichází to správné "uvažování", začínám používat i jiná centra mozku. Důvěřuji životu. Opouštím strachy a vkladám důvěru, jistotu v život, že ten přinese jen to nejlepší - ať už to je pro rozum cokoli. Navyklosti jsou pevně zakořeněné, ale vše se postupně mění. Odmítla jsem život ve strachu, v bídě, v negativitě, v naštvanosti, v nelásce k sobě samé, stále se to učím a plní se mi mé sny. Je to cesta několika let, kdy se navracím k sobě, do Pravdy. Ale každý den stojí za to. Miluju sebe, miluju život, miluju vás a díky za to. Neznám krásnější naplněnější pocit v životě než ten prostoupený Láskou a Životem.

Irena Brejchová

www.tvacesta.cz

i.brejchova@seznam.cz

tel.: 778 08 99 10