Život je neustálá změna a není možné ho naší myslí zachytit, ovládnout, překroutit. Tím jsme maximálně frustrovaní, nevrlí, rozlobení na vnější okolnosti. Pokud se zbavíme všech omezujících přesvědčení, která vytváří mysl - co by se mělo, nemělo, jak by co mělo být a vše přijmeme, jak to k nám přichází, přijde naplnění, klid, spojení, radost... okolnosti už nesvíráme, vše proudí skrze nás, ale my ten proud směřujeme - naším srdcem, našimi sny, našimi myšlenkami...bez svírání myslí, která ve skutečnosti svírá nás.
Už se vám stalo, že jste někde chtěli být včas a věděli jste, že už teď jedete pozdě? Vše má svůj důvod a vše nějak universum (synchronizace) použije pro svůj účel. A vy s tím stejně už nic nenaděláte. Přesto vás svírá nepříjemný pocit, frustrace, očekávání, co to způsobí, atd. Místo toho, abyste se uvolnili a přijali to, tak jak to je a jde.. stejně to prostě už nezměníte... Mnohdy to nakonec vlivem "náhody" stihnete, mnohdy to nezpůsobí vůbec nic, max. váš pocit trapnosti - prostě nic není dokonalého, ani vy ne. Ale kolik stresu to způsobilo před tím či i potom vám, protože takhle jste to přesně chtěli či nechtěli... a to - jak to přesně chcete - jak na tom lpíte, to vytváří tolik bolesti... nic není tak, jak si přesně do puntíku naplánujete a díky Bohu za to, protože okolnosti, které si opravdu přejeme, k nám přichází formou, jakou bychom ani nebyli schopni vymyslet. Moje moudrá babička říkávala: "Člověk míní, pán Bůh mění."
