Aneb metoda JIH a použití v reálném životě
Procházela jsem si teď emočně náročnějším obdobím – vztahovou krizí s mým partnerem, která vyústila mým emočním sundáním na bod mrazu – nemohla jsem pořádně jíst, spát, cítila jsem hodně zahleněný nos a krk…
Začala jsem se pohybovat dlouze v intenzivních emocích jako je strach, sebelítost, ublížení, bolest, životní frustrace, které jsem dřív považovala za běžné a které už moc ani neznám. A nebylo příjemné zpátky se v nich „topit“. Najednou mi došlo, že rezignuji a zmítám se v těžkých emocích, protože jsem se dostala do role oběti, že "mám právo" cítit se takhle špatně a přestala o sebe – o mé emoce pečovat. Mé tělo na to hned reagovalo kašlem či zvracením – když už jsem nechala mysl poletovat, kam chtěla a nechala jsem se sžírat strachem z budoucnosti či řešila minulost – moje tělo se „skříplo“ a mě nezbylo nic jiného než se dávit zvracením na záchodě, než mi došlo – dost – přestaň se užírat zničujícími se myšlenkami, které nikam nevedou…
Lidé si tak zvykli na těžké zničující emoce, že jim to ani nepřijde divné, většinou se ani už moc necítí. Jejich těla jsou "ztěžklá" a s přibývajícím věkem nemocní - bere se to jako běžné a "normální". Naopak lehkost bytí je pro ně úlekem, něčím „na chvilku“ – za realitu pokládají to, že život je těžký a emoce jako strach, bolest, úzkost, problémy - jsou každodenní součástí našich životů.
Pro mě od dětství bylo těžké smířit se s tím, že pocit klidu a vnitřní vyrovnanosti byl jen na chvíli. Že jsem zničehonic cítila např. strach a nevěděla jsem proč…
A to mě nutilo hledat, protože jsem se s tímhle stavem prostě nesmířila… A ano, našla jsem. Být frustrovaný, unavený, vyřízený nemusí být součástí našich životů.
Já už žiji převážně v klidu, ve svobodě, lehkosti, radosti… A jak jsem k sobě připustila a utápěla se v těžkých emocích, mému tělíčku se to ani trochu nelíbilo a mně pak už také ne. Rozhodla jsem se vrátit zpět k sobě – i s tím rizikem, že pouštím kontrolu nad tím, co to ve vnějším světě způsobí. Každopádně mi k tomu pomohlo vrátit se k úplným základům a „filosofii“ metody JIH a praktikovat ji tak, jak jsem ji praktikovala na začátku, když jsem s ní začínala. A úžasný výsledek – cítím se zas výborně – vnější situace – vztah s partnerem – stále je nejistý, ale moje vnitřní jistota, stabilita a klid jsou zpět. Protože vnější svět je vždy nejistý, ale dokážu se opřít o sebe samou… Bez metody JIH skrze mé kolegyně bych se zas na své stabilní nohy tak rychle nedostala, ale bez mého rozhodnutí a opravdu základních praktik metody JIH sama na sobě bych ještě stále v tom lítala a pěkně se v emocích a záplavách myšlenek topila...
A vlastně mi to došlo! Je na čase popsat a dát lidem k dispozici základy metody JIH, jednoduchou podobou. Protože opravdu tohle je zázrak.
Metoda JIH funguje na bázi emočního nacítění a pracuje s jednotlivými emocemi v jednoduché formě - a především, umí je odstranit tak, že člověk se vyladí do svého původního nastavení - do spojení se sebou samým - může tak i používat větší kapacitu mozku a má větší potenciál pro tvoření.
Život může být v emoční stabilitě, spokojenosti i radosti – a může to být převážnou součástí našich životů. Ale k tomu patří péče o EMOCE a vědět, jak na to!
Slibuji, že se pokusím sepsat a dát dohromady to nejlepší z naší práce s kolegyněmi. Dáme Vám jednoduchý nástroj spolu s věděním, jak fungovat ve světě a umět si pomoct! Také vyhlásím jednoduchý workshop, kde vysvětlím vše potřebné k našemu životu. Došlo mi, jak my se máme! Jak všechno má řešení a život je plný možností. Jak si život dokážeme užít. Nelze si život užívat bez pocitu vnitřního naplnění, spojení se sebou a vědomí své vlastní hodnoty! Na tom všem se dá pracovat… Pokud také chcete...
Vnější události se vždy budou dít – život je proud změn – lidé se nebudou chovat dle našich představ, práce, partneři, lidé kolem nás se mohou měnit, "tragické" události se dějí.. Ale my se sebou můžeme umět pracovat tak, že život je tvořivým procesem, peripetie života se dokáží zvládnout a člověk může být co nejvíce času v radosti, klidu a harmonii se sebou.. Je to růst, vývoj, cesta k moudrosti..Aspoň tak vypadá ten můj život, já se pro něj rozhodla a moc se mi tak líbí!
A to, co funguje nám, tento "náš recept na štěstí" si opravdu nechceme nechat pro sebe! A devastující strach? Opravdu musí k životu patřit?
Irena Brejchová
i.brejchova@seznam.cz
