Aristoteles
říkal: „Sny jsou potravou duše.“ Z filosofie
toho ve mně moc neutkvělo, ale tohle přeci jen ano. Hluboce s tím
souhlasím.
Bez snů, vnitřních přání, bez nějakého hlubšího smyslu, kam kráčíme, pro
co
žijeme – je život smutný, prázdný. Pokud člověk chodí do práce, která ho
nebaví. Přijde
domů, aby na to nemusel myslet, zapne televizi, která mu odvede naprosto
pozornost od sebe samého, pokud se orientuje na vnější svět a vůbec se
nespojí
se sebou – je jak stroj, který naplní požadavky vnějšího světa, a on
pouze
vykonává. Na vykonávání není nic špatného, ale pokud je to vědomé, pokud
nás to
naplňuje, pokud to děláme rádi. Pokud jen něco rutině děláme, protože
"se to musí" - takovýto život se stává smutným. Člověk
rychle nemocní, utíká k alkoholu, k lékům. Člověk jde k doktorovi –
odevzdaně. Nadává, že ty prášky nefungují,
že ten doktor je blbej, v čekárně je moc lidí. Bere se za normální, že
člověk je prostě nemocný, že se s tím nedá nic dělat. Ale co když to
nemusí být pravdou? Co když je normální být
zdravý, vitální? Můžeme se inspirovat ve východních kulturách. Vědomé
žití, stravování,
péče o tělo a duši – je možné být dlouhověký a zdravý.
Je možné začít jinak, je možné začít svůj život měnit. Je na
čase se podívat do sebe… co já cítím. Jak mi je. Co chci… po čem toužím… Co mi
chybí… A připustit tu možnost, že to, po čem toužím, se může skutečně stát.
Sama jsem dřív netušila nic z toho, co vím dnes. Jen
jsem věřila a doufala, že to všechno může být i jinak. Že můj život může být
jiný. Před lety mě inspiroval jeden odstavec, v knize, která byla povinnou
četbou na vysoké škole. Chci se s vámi o něj podělit:
„Jestliže člověk zamíří
bez váhání tam, kam ho vedou jeho sny, a vynasnaží se žít životem podle svých
představ, dosáhne výsledku, s jakým se běžně nesetká. Některé věci hodí za
hlavu, překročí neviditelnou hranici. Nové, univerzální a snášenlivější zákony
se začnou ustavovat kolem něho a v něm, anebo se staré zákony rozšíří a
budou vykládány k jeho prospěchu v svobodnějším duchu a on bude žít,
jak žijí svobodné bytosti vyššího řádu. Podle toho, jak oprostí svůj život,
zjednoduší se i zákony vesmíru, a samota nebude samotou, ani chudoba chudobou,
ani slabost slabostí. Jestliže jste si vystavěli vzdušné zámky, pak jste
nepracovali nadarmo: tam ve vzduchu totiž mají být. A teď je čas postavit pod
nimi základy.“ Thoreau, H.D.: Walden aneb Źivot v lesích
Irena Brejchová
www.tvacesta.cz
i.brejchova@seznam.cz
tel.: 778 08 99 10
Žádné komentáře:
Okomentovat