Sen
Zdál se mi k ránu sen. V tom snu jsem viděla moje tělo v rukou lékařů, jak ho oživují a jak nemůže srdce naskočit. Stála jsem u svého těla, viděla mého průvodce, který mě pozoroval. Viděla jsem doktory, kteří se mě snažili zachránit. I mé přátelé venku, kteří čekali, co se mnou bude. Průvodce mi řekl, ať jdu s ním, ale já nechtěla. I když mi říkal, že mé tělo naskočí, že budu žít, jen ať jdu teď s ním, za žádnou cenu jsem opustit kontrolu nad svým fyzickým tělem nechtěla. Měla jsem strach, že když půjdu s ním, že se už nebudu chtít vrátit a že dobrovolně odejdu z fyzické existence. V tom jsem se probudila ze snu.
Kruté probuzení
Probudila jsem se s migrénovým stavem – na migrény netrpím a ze spánku se probudit do tak těžkého stavu jsem ještě nezažila. Měla jsem hlavu ve svěráku, snažila jsem se zmátořit. Čím víc jsem se snažila nějak „zapnout“, tím to bylo horší… Skončilo to zvracením a ukrutnou bolestí. Doplahočila jsem se k telefonu a vytáčela mé kolegyně. Po druhém hovoru mi došlo, že to má spojitost s mým snem. Když jsem o tom mé kolegyni Jarušce Matuškové vyprávěla, brečela jsem a brečela, ani mi nešlo vyjádřit, o čem se mi vlastně zdálo. Ten sen nebyl tak emoční, ale něco ve mně na to tak silně reagovalo.
Když se mi to podařilo vyjádřit a sen pomocí Jarušky rozklíčovat, došlo mi, jak moc se bojím nového a zůstávám u starého. Rozhodla jsem se pro změnu. Lehla jsem si, zavřela oči a vrátila jsem se do snu (v představě) – do toho, co jsem viděla naposled před probuzením…
Návrat do snu v bdělém stavu
Viděla jsem mé tělo, průvodce, bála jsem se opustit to místo na lékařském sále. Nakonec průvodců přibývalo a já po uvědomění toho, jak moc se té energii bojím důvěřovat, jsem strach pustila a šla jsem s nimi.
Viděla jsem to vše jako film přehrávající v mé hlavě. Viděla jsem různé úrovně bytí, viděla jsem planetu Zemi „shora“, viděla jsem svůj život doteď, viděla jsem různé bytosti. Cítila jsem i viděla boha. Byl to jeden z nejkrásnějších zážitků v mém životě. Cítila jsem stále své tělo, zároveň jsem se dívala do úrovní, kam se běžně dostává člověk bez těla. Dostala jsem důležité poselství – aby se člověk vrátil „domů“, nepotřebuje přijít o fyzické tělo, nepotřebuje umřít. Smrt je stará navyklost. Můžeme žít a můžeme cestovat do různých úrovní s naším tělem. Zároveň to nejdůležitější. Stejný ráj jako tam je možný i tady na Zemi. Každý z nás si může vytvořit to, po čem opravdu touží. Mé přání kdysi bylo: Vrátit se domů tady na planetě, s mým fyzickým tělem a žít tenhle život, v této realitě, ale tak, jak to cítím, že to lze “tam“. A mé přání se mi plní…
Návrat zpět vědomě do těla
Potom, co jsem se zas „vrátila“ vědomě do mého těla, cítila jsem se úžasně, nebolela mě ani malinko hlava. Všechno mi dávalo jen větší smysl, radost a cítila jsem hluboký pocit lásky. Ještě nikdy se mi nepodařilo z takhle těžkého fyzického stavu během cca pěti minut cítit se jako „laňka“, bez zásahu jakýkoli léků.
Tato Země má úžasné možnosti – umožňuje prožít život úplně v jiných emočních realitách – v bídě, utrpení, stejně tak ve štěstí, v lásce a radosti… Je to jen na nás.
I když většina z nás má za sebou velké těžkosti, bolesti a životní útrapy, neznamená to, že postupně se to nemůže změnit. Radost a spokojenost můžeme cítit a žít, může se stát naši nedílnou součástí každodenních dnů. Já také žila ve „tmě“ a téměř nevěřila, že ještě odlišný život je možný. Záleží ale opravdu jen na našem rozhodnutí a na naší vytrvalosti, odvaze a síle. Já se rozhodla pro život v neomezenosti, v Pravdě a lásce. Chci moudrost a vědění. A tyto možnosti jsou otevřené všem.
Irena Brejchová, terapeut, lektor
Centrum obnovy životní harmonie s.r.o.- Ústí n.L.
Žádné komentáře:
Okomentovat